Celý příběh Delmas

Psal se únor 1991. Nová sezóna pro zahradnictví, kterým jsme v prvním polistopadovém roce zahájili naši podnikatelskou činnost, byla daleko a hledali jsme možnost přovýdělku. Tak jsme zavolali na inzerát v Annonci: "Hledáme prodavače pro prodej ručně vyrobených šperků na Karlově mostě."

Dohodli jsme se a další den už jsme začali prodávat malinkaté domečky ze dřeva, ručně vymalované jako venkovské chaloupky nebo domky ze Zlaté uličky. Větší sloužily jako přívěšek na krk, menší  s háčky tvořily originální náušnice. 

Mrzlo až praštělo, místy začala Vltava zamrzat. Neměli jsme žádné zázemí, jen malinký  skládací stolek. Přesto jsme vydrželi celou zimu a k zahradničení se už nevrátili. Prodej turistům na nejkrásnějším místě v Praze nás naprosto nadchl a naše nadšení trvá i dnes.

Jak jsme se ale od dřevěných náušnic a prodavačů na stánku na Karlově mostě dostali ke kabelkám a vlastním obchodům?  

Kuriózně. Koupili jsme si kožený batoh z přírodní kůže značky PIMA, z Třebechovic pod Orebem. Jenže smůla - v přední kapse se nám otevřela fixa a udělala na přírodní kůži velkou skvrnu. Ženě bylo zničeného batůžku moc líto a tak jsem si ho vzal a jí koupil ještě jeden, ten samý.  

Pod naším prodejním pultíkem tak visely dva navlas stejné batohy.  

A - k našemu překvapení - se čím dál víc lidí ptalo ne na ty úžasné malinké domečky na pultu, ale na ty dva kožené batohy pod ním. 

Sezóna na Karlově mostě skončila a šéfová se rozhodla nás vyslat na první Vánoční trhy na Václavském náměstí.  Neměli jsme žádnou mzdu, dostávali jsme jen procenta z tržby. Turisté ale po sezóně odjeli a Čechům náš sortiment nic neříkal. Když jsme už třetí den odešli s nulovou tržbou i mzdou,  vzpomněli jsme si na zájem lidí o naše batůžky. A řekli si – musíme to zkusit! 

Nasednul jsem na první ranní autobus 4:00 a v 6:30 už jsem se procházel po náměstí v Třebechovicích a hledal adresu první soukromé firmy s výrobou kožené galanterie v tomto městě.

Našel jsem ji v zastrčené ulici, ve vybydleném domě. V  otřískané místnosti se topilo malinkými kamínky, kde se činili sedmdesáti až devadesátiletí dělníci u strojů o dost starších, než byli sami. Jedině pamětníci kapitalismu byli ochotní pracovat u „soukromníka“, v tom čase těsně po listopadu na českém venkově.

Nakoupil jsem 16 batůžků, jejich jediného produktu, a jel jsem zpátky do Prahy. V nejhorším je nadělíme příbuzným pod stromeček, utěšoval jsem se.

Sotva jsme batohy vystavili, lidi nám je brali pod rukama  a za hodinu bylo vyprodáno.

Takže ráno ve 4:00 opět sedím v autobusu směr Třebechovice, s velkou krosnou a zpět se vracím s dvojnásobnou dávkou. Ve 14:00 jsem byl zpět na stánku, a večer bylo opět vyprodáno.  

Takhle jsem jezdil do Třebechovic autobusem každý všední den až do Vánoc, vozil, kolik jsem unesl a pracovali jsme 18 hodin denně. Zažili jsme první úspěch a tak vlastně začal náš prodej koženého zboží, který trvá dodnes. Jedna kaňka na batohu se tak propsala do našich životů na dalších 25 let.

Na jaře jsme si pronajali další stánek. Stále jsme pracovali stylem – já prvním ranním spojem za dodavateli pro zboží, autobusem či vlakem, žena s dvoukolákem na stánek. Odpoledne jsem dovezl zboží a do večera jsme prodávali.

Jednou se nás zeptal kamarád: „Proč vlastně neprodáváte na lepším místě?“ My na to: "Tak nám ho sežeň.“ No a on nelenil a začal obcházet majitele domů na Královské cestě. Za týden se vrátil a  říkal "No něco jsem ti našel. Ale není to místo na stánek, ale obchod. Zajdi si za majitelem."

Tak jsme začali zařizovat naši první prodejnu – bez kapitálu, minimalisticky a stylem co dům dal. Za 14 dnů – 28.6.92- jsme měli hotovo a ještě v devět večer otevřeli. Prodejna byla v mžiku plná lidí a prodávali jsme až do noci. A takhle jsme prodávali celé léto. Zatímco v prodejně stáli za pultem naši kamarádi z vysoké školy, my se ženou jsme den co den jezdili po vlastech českých a kupovali vše, co měli tehdejší výrobci skladem. A zboží pro nás měli víc než dost. 

Všechny podniky šily za socialismu kožené zboží na export, za dumpingové ceny, aby měli komunisté zdroj valut. Díky tomu dostávaly fabriky  kvalitní materiál, stroje a také zpětnou vazbu západních odběratelů, takže kvalita výroby kožené galanterie v Československu byla na světové úrovni. 

2-3% produkce se vyrábělo navíc pro případné reklamace. A těchto nádherných kufrů, tašek a batohů měli ještě  v roce 1992 továrny plné sklady, kde se válely bez povšimnutí tradičních prodejen kožené galanterie. Nás ale jejich kvalita nadchla a ihned jsme věděli, že to jsou pravé produkty pro naše klienty. A cena byla ve srovnání se Západem stejně legrační jako cena piva.

Na jaře 1993 nás navštívil pán, který sháněl majitele obchodu. A ten se nás zeptal: "A u Havlů v Lucerně byste obchod nechtěli? Bude to jen na rok, do rekonstrukce“.
A tak jsme v červnu podepsali nájemní smlouvu s bratry Ivanem a Václavem Havlovými a otevřeli naši druhou prodejnu.

Rekonstrukce se Lucerna nedočkala dodnes, ale naši zákazníci nás v prodejně ve Vodičkově 36 navštěvují už 25 let.

Už dávno nenabízíme "exportní souběhy", ale světové značky Calvin Klein, Tommy Hilfiger, Rimowa nebo Samsonite. Nezapomněli jsme ale ani na naše tradiční české dodavatele, Elegu, Hajna, Uniko, od kterých nakupujeme od samého počátku existence firmy. Naši zákazníci už také nejsou zdaleka jen turisté, ale především Češi a Slováci. 

Držte nám palce na další čtvrtstoletí, tak jako jste nám zachovávali přízeň v tom prvním. 

 

Vaši 

 

Eva & David Ptáčkovi